TUREČTÍ ZAJATCI

Josef Svatopluk Machar

TUREČTÍ ZAJATCI
Na vatikanském dvoře v poutech stáli a klidným zrakem dívali se v dáli k východní straně. Přivedeni právě z lepantské bitvy, v které ku své slávě a křesťanskému lidu k zveselení Bůh nápomoci ráčil k pokoření velkého Turka: za nehybné sochy by člověk moh mít muže ty a hochy i ženy hustou rouškou zahalené. Z paláce duní kroky odměřené, Švýcaři kráčí, halapartny zvoní o kámen schodů, hlavy jich se kloní, neb za nimi jde v kardinalů sboru sám svatý otec. Sešli v prostor dvoru, a svatý otec přidal do kročeje, jsa dychtiv shlednout jejich obličeje. Teď stoupá zvolna podél jejich řady, jim v oči hledí, na jich černé brady a udiveným pohledem pak váží mohutnost plecí, ocelovost paží a po latině poznámky své sdílí s knížaty církve, která za ním pílí. K tureckým ženám nyní přejít ráčí a potom k hochům – a to plémě dračí též brvou nehne, jako sochy stojí a za ztracenou hledí zemí svojí. A svatý otec bradu prohrabuje a o zajatcích takto rozhoduje: 100 Vám, kardinale Luigi, synu milý, je lidí třeba k stavbě oné vily, již začal stavět strýc váš Ippolito, nuž ráčíme vám přiřknout Turky tyto. Je do Tivoli veďte s dobrou stráží a zužitkujte sílu těchto paží, nám bude milo slyšet v blízkém čase, že stavba vily konce dožila se. Z těch pohanek snad ta neb ona žena jsouc touhou po spasení roznícena křtu svátosti si bude vroucně ždáti – tu v karmelitek klášter chceme dáti. Jich vyptejte se. A ty druhé – víme, že v lidském mase lačnost masa dříme, hřích Adamův že v rodě jeho žije, však též, že Kristova krev stále myje ty staré hříchy, dnešní i ty příští; ten svatý pramen stále ještě prýští a urážkou by bylo pochybovat a nevěřit a chtíti odporovat – jsou takové už v Římě domy hříchů, kam tuzemec i poutník zajdou v tichu, a hříchem nutným tedy hřeší-li se: pak hleďme aspoň, ať hřích umenší se, těch pohanek nechť užije se k tomu a rozdají se v počet oněch domů... A co se hochů týče – mladá duše jest jako pole, které leží hluše, když neoseto a jež stokrát splatí zrnéčko každé, jež mu chceme dáti. Nuž, pohanské vy svěží ratolesti, v Sixtině naší zpěvu třeba jesti 101 a hlasů jasných. Tož jim účast přejte na božské chvále. Vyklestit je dejte, by hlas jich nepotratil výšky čisté, not znalost dejte jim a takty jisté, ať záhy mohou zapět Gloria za slavný čin Juana d’Austria. 102

Básně v knize Apoštolové (in Svědomím věků 5, in Macharovy spisy, svazek 18):