VALTER Z LESLIE

Josef Svatopluk Machar

VALTER Z LESLIE
prohlížející si zámek v Novém Městě n. Met., darovaný mu císařem Ferdinandem III. Josefu Bartoňovi–Dobenínovi
Jsem spokojen – to zboží tím je dražší, čím blíže poznávám je. Stavba zámku je trvanlivá, zdi jsou silné, tuhé, že každá koule od nich odrazí se a vnikne-li přec, neškodným je hostem. Vyspravit místy ovšem bude nutno, co Švéda zlořečený na památku v nich zůstavil – to obstarají chámi. Věž vyhoví též účelům svým zcela: břich její znamenitou hladomornou pro lebky vzpurné; s hlavy vidět možno v kraj širý. Krajina ta připomíná mi zemi irskou: údolí má svěží a řeky bystré – člověk patří na ně a zamyslí se... Doletne-li nyní zvěst o mně v kraj, kde zrodil jsem se kdysi, pak jistě kde kdo diví se mé slávě a závidí mi velikého štěstí. Kdo živ tam asi z těch, jež znal jsem tenkrát? Šel do světa jsem, chasník otrhaný, a nikdo u nás nepovším si toho – dnes kdybych navrátil se, ves se sběhne, a oči stát jim budou na vrch hlavy. Vachmistr císařský a rada dvora, komander drabantů všech pěších, jízdních, komorník Rakouského Majestátu, jenž affekcí svou k domu císařskému 188 dosáhl povýšení toho, slávy světa a statků zemských. Neboť tak jsme vedli věc císařovu proti Fridlandskému, (kde méně vtipné ruce mohly přivést Císařskou Milost o korunu českou), že světa běh jsme zvrátili a zvrhli. Kde Buttler váhal, Gordon prchnout radil, my exekuci navrhli jsme rychlou a přetrhali přízi zrádných praktik, huncfuty těmi umně nachystaných... Dům Rakouský mi ráčil dát to zboží, vděčnosti důkaz. Jak pak že se zove? No-fé Mi-es-to – – vyslovit mi nelze – těch chámů řeči já se nenaučím až na těch slov pár, jichž mi třeba v službě a v styku se sedláky: Huncfut... šelma... potvora... pikart... pankart – to už stačí. Je potřebí prý v kacířské té zemi, jak tvrdí vždy mi patres jezovité, by lid byl vrácen svaté církvi římské – a pravda tak. Já zahlíd pár těch chámů, jichž oči zarputilé zřejmě svědčí o duši bludné. Dáme Pánu Bohu, což Božího jest: zřídíme zde klášter – ostatní obstarají moudří patres. Tak Fridland dělával to, a zem kvetla pod rukou jeho, třeba byl sám šelma a kacíř skoro, nemiluje pitek, v nichž duše upřímná si na rty sedne, a lidí straně se, ved se hvězdami prý hovory a robil čáry, kouzla. Nu, sláva Bohu, držel toto zboží rok jediný jen... stop zde nezanechal! – 189 však přece – hle, zde nad vchodem erb jeho, erb fridlandský... Ať zůstane tak... stlouci ho nedovolím. Neb kol vzato: rebel a šelma vůči císařskému Pánu, leč voják dobrý. Ostatně mně býval vždy velitelem nejvýš milostivým... 190

Básně v knize Apoštolové (in Svědomím věků 5, in Macharovy spisy, svazek 18):