ARCIBISKUP REOLUS A BISKUP EGILBERT.*)

ARCIBISKUP REOLUS A BISKUP
EGILBERT.*)
Já Reol, arcibiskup z Remeše, ti, pane, píši k ducha útěše: Z bran města vyjdi. Svědkem Kristus pán, že při životě máš být zachován. – – Ó Reole, já vyšel bych, však vím, že není možno věřit slovům tvým. Však přijď sem s Egilbertem biskupem a skřínku se svatými kostmi vem. A na ni složte strašnou přísahu, že nechystá mi pán váš nástrahu. – I přišli. Před tvářemi lidí všech mu přísahali slavně při kostech. ––– *) Později oba římské církve světci. 57 Šel potom hrabě s nimi z města ven, však v táboře byl divně překvapen: Se širočinou čekal na něj kat a na špalek jej nutil hlavu dát. I ptá se hrabě, jaký to tu žert, a smál se Reol, smál se Egilbert: – Na skřínku přísahy ty padaly, však svaté kosti dřív jsme vybrali! – 58