VE VÍDNI R. 1217.

VE VÍDNI R. 1217.
Vévoda Leopold helmici sňal, projíždí sporé si vlasy: – Má choti rozmilá, doba je zlá, nejisté máme to časy! V říši je větrno. Dvé mračen tam s blesky a hromy už stojí, pan císař na pravo, v levo pan král, co nejdřív střetnou se v boji. Z Říma pak přichází varovný hlas, pan papež posílá bully, že nutno Ježíše vyznati dnes, že nelze v cesty stát půli. Lehce to řekne se. Kdybych jen znal, kam se teď pán Ježíš schýlí... Pan papež káže mi: k Friedrichu stůj – což když se pan papež zmýlí? 189 A k tomu všemu pak já slovo dal už panu císaři Ottě – má choti rozmilá, je to zlý čas, hotové bludiště totě! Pan král-li vyhraje, musíme pryč z Vídně a vévodství svého; císař-li zvítězí, do klatby dá pan papež dům náš i jeho. Má choti milá, kde orli se rvourvou, nemá se plést ptáček malý – zrak hodlám vytříti všem pánům těm, papeži, císaři, králi. Uherský soused náš, pan Ondřej král, v zem svatou chce vést své voje – má choti milá, já potáhnu s ním, – kříž připnu na prsa svoje. Co budem zápasit s pohanem tam o volnost božího hrobu, v klidu zde budete i naše zem prožívat nejhorší dobu. 190 Neboť můj kříž bude ochranou vám, nikdo se netkne vás ani – kdo v službě Ježíše jde v svatou zem, toho dům pán Ježíš chrání. A než se vrátíme, vyhřmí se bouř, jež nám teď vyhlídku mate, potom se uvidí, kdo pravdu měl a kde je sluníčko zlaté. Tož vlastní rukou mi přišijte kříž, tu spásu svoji i moji! – Vzal helmu, vyšel ven, heroldy slal pány zvát k svatému boji. Po Vídni vyslal je, po zemi vší v města i odlehlá místa. Kříž měli na pláštích a takto šli bojovat za pána Krista. 191