EZZELINO

EZZELINO
Ezzelino chycen! Chycen? Chycen jest! Celou Lombardií letí slavná zvěst. Ezzelino chycen! Sedí v Soncině! Lid se dere na hrad, tlačí do síně. Vlkodlaku! Ďáble! – Pěsti zdvihají, zuby na něj cení, slinu metají, vrhají se na něj, bijí po stráži, jež je halapartnou nazpět odráží. Ezzelino sedí, ztrnulý má zrak jako výr, když patří na vran zlobných mrak. V lebce mdlo a šero. Kosti rozbity, pohromadě obvaz drží střepy ty. Ťulpas jakýs kyjem v ni mu ránu dal, když se s Milanskými u Cassana rval. Pěkně dopadl tam... Konec do slova... Tělo bezvládno je... jako z olova... Mnicha přivedli mu včera s večera – už jen kletbou mohl zahnat pátera... A dnes tahle luza... Pár jen hodin zpět – chvěla se a klekla, když jen na ni hled... Dal je věšet, sekat – bylo málo to, přec vás tolik zbylo, drzá holoto!... 155 Teď tu poskakují... pěsti zdvihají... plazí jazyk na něj... sliny metají – Oh, jen moci povstat v této vteřině – třeba holou rukou vjeti mezi ně! Rvát jim z důlku oči tupé zjevené, jazyky jim trhat zrovna z kořene! Jazyky a oči... tam se radící, líp-li šibenici... nebo hranici... Viset-li či hořet... Lotři proklatí! Jenže Ezzelin vám plány pohatí – Zuby skříp a vstává. Úžas. Výkřik. Sten. Stráže odskočily. Lid se řítí ven. Strh si s hlavy obvaz, široce si stoup a vší mocí třískl nazad lebkou v sloup. 156