* * *

* * *
– – a myslím, že jednou zemru za nějakou hlouposť, ve kterou dokonce ani věřiti nebudu... Turgéněv: Rudin.
Zda zřel jsi někdy v plném léta žáru list žlutý chvít se na zelené sněti, jenž dozráv předčasně je vydán zmaru a prvním větrem v trávu svěží sletí? Mít dvacetčtyři roků svého stáří a srdcem být už někde v šedesáti, kdy osud nás už ničím neobdaří, tou smrtí leda, v nicotu jež sklátí; všem touhám z mládí zvolna „s bohem“ dávat, zřít v zápal druhů tváří pohrdavou, zřít lásky dávné stárnout neb se vdávat a milovat ne srdcem, ale hlavou; 58 žít bez slzí – leda že ve hojnosti je zívání a nuda vžene v oči, žít bez smíchu – leda že z útrpnosti nad špatným vtipem koutek úst se stočí – co zbývá ještě? Se strojeným vzletem jít „za vlasť, krále“ v ruský lán se bíti a dát si prohnat prsa bajonettem... Důstojný bengál velikého žití!... 59