JEDNOMU Z ROKU 1848

Josef Svatopluk Machar

JEDNOMU Z ROKU 1848
Ty cítíš ještě, bojovníku starý, kol nestárnoucích skrání stále vát ten vzduch, jenž budil v prsou vašich žáry, když stříleli jste tenkrát z barikád. Kde slovo „vlast“, tam vstoupíš první v řad, ty dovedeš dnes jako jinoch jarý i na slavnostech pro „národní“ dary hrát, zpívat, tančit s celou duší rád!... Ten trpký smích, jenž přeletá rty moje, ten neznačí – ne, chraň bůh! – pohrdání, mně líto žáru hrudi tvé, tvých skrání, že padá v řady pokolení mdlého, že soudruhy v něm vidí oko tvoje, a ono v tobě – soudruha jen svého... 60