III. Apostrofa.

Josef Svatopluk Machar

III.
Apostrofa.

Ó krásná, k čemu tolik zbraní vám dáno sudbou k výboji? Vždyť jedna z nich už dosti raní, a rána ta se nezhojí! Vždyť stačí jen to čelo v šeru, jež vrhá kadeř změtená, ta ústa svěží, jež jsou věru jen k sladké dani stvořena, a ňadra, která jemně halí ten živůtek váš růžový, by všichni svobody se vzdali a vzali od vás okovy! Proč ještě osud marnotratný tak mocnou zbraň vám též dal v dar, ten zrak, kde chví hned záblesk matný, a opojný hned plane žár? [100] Ten tmavý zrak! Bez bolu, stesku, jak často moh’ as pozírat na oběť, která v jeho lesku víc nesměla – než umírat! Ó znal bych rád, zda oči jiné vy najdete kdy na zemi, před nimiž kouzlo vašich mine, a naplní se slzemi!... Však, nač ta chmura? Vaším zrakem ta předtucha dnes nehárá – zda zítra bude zničen mrakem, dnes vonný květ se nestará!... 101