I. PRVNÍ LÁSKA

Josef Svatopluk Machar

I.
PRVNÍ LÁSKA

Když miloval jsem – dávno tomu – tím prvým lásky zápalem, mně stačilo zřít hřeben domu, neb v okně jejím záclon lem, já stávával jsem v zanícení nad její v písku šlépějí, uvádělo v rozechvění, když s matkou svou šla alejí, já zbožňoval blankytné šaty, v nichž chodívala v síně škol, a blahem plnil rozepjatý světlý její parasol... Pak miloval jsem během roků – jak čas to nese měňavý – žár polibků a plamen v oku i lepost štíhlé postavy – však čas ten přešel... z bouří, rejů jsem vyšel s trpkým zoufáním, dnes citům těm se jenom směju tím smíchem hořkým profáním jen kol té dětské lásky čistá a svatá plá tak podnes zář – že s citem zbožným, atheista, poklekám její před oltář... 90