Let šestnáct bylo jí jak úsměv byla dne(J6m)
a jako zpěvný ptáček roztomilá(J5f)
svou přítomností všechno zveselila(J5f)
a oči měla šedé záhadné(J5m)
Na lásku jedinou neměla památky(J6m)
jak lilie byla duše její čistá(J5f)
snad nebylo v ní dosud ještě místa(J5f)
než pro prince a krále z pohádky(J5m)
Jak děcko tříleté vše ráda zvídala(J6m)
a často uvrhla mne v podivení(J5f)
když jako řetěz jemuž konce není(J5f)
ta její proč a zda mne sepjala(J5m)
Zda vždycky nebude tak krásnou jako teď(J6m)
zda bude mít jak bába její čelo(J5f)
a naivní dítě to se lehce chvělo(J5f)
a já jsem nemoh dáti odpověď(J5m)
Kdo znal ji říkával že tento čistý květ(J6m)
by raděj viděl krytý hrobu ledem(J5f)
než začne život bolestí a jedem(J5f)
ten mladý půvab jeho napájet(J5m)
Znám hrob kde u hlavy ční cypřiš ztemnělá(J6m)
za zimy kryt je čistým třpytným sněhem(J5f)
a bílé lilie tam kvetou leta během(J6f)
Jar šestnáct bylo jí a umřela(J5m)