Paní F.

Josef Svatopluk Machar

Paní F.
A prší, prší... Jak by byla milá na modrém nebi oblaka ta bílá – ne k vůli mně. Zřím v zamračenou pláni a vzpomínám na drobnou, slabou paní: po šesti letech vyjela si zase do rodné vsi: jak dítě těšila se, že uhlídá pláň nebes modrou, svěží a bílá oblaka jak po ní běží – vždyť do domu jí slunce nezapadne, má jenom práci, oddechnutí žádné – jak těšila se... Zatím šeré nebe a žádné slunce. Zima v duši zebe – už podzim táhne... ona se zas vrátí, po modrém nebi bude tesknívati, po bílých mráčcích aspoň čtyři, tři dny nechť skanou ještě v tento počas bídný! 18