DĚTI A OTCOVÉ(Literární film)I. Je v hlavě oheň. Z očí hrozídvě namířené pistole.Co v duši plánů, vědí bozi,a poctivé co svévole!A na jeviště světa pádí –jich pyšný poroučí si hlas:Hle, my jsme my! A my jsme Mládí!K života hodům pusťte nás!Jsou rudí hesly zánovními,do tichých ulic hází strach,vychrtlá Sláva běží s nimi,jež kochává je v kavárnách.Ten onen chvilkou v běhu padá.Ten onen je zas druhy sklán.Ten onen odstoup. Ryčná řadav sál vrazila. Je dokořán.II. Hrst starců tam. Je obsluhujeobtloustlá Sláva. Klidni jsou,neb každý výtečníkem slujea v národě má cenu svou.16V tu síň sem kdysi vtrhli v pýšepýše,kruh scvrklých starců při hoduzde seděl jako božstva tišea byli slavní v národu.Vy pidimuži! Pryč s těch křesel!Ven s vámi! – Laur jim servali.Byl každý mladostí svou vesel,tak k tabuli si sedali. –Teď nad své mísy kloní hlavu,na časy zašlé myslí zpět,zří pyšně na obstárlou Slávu,neb mní, že jimi začal svět.Co říci dovedli a měli,to dávno řekli. Vznešenitu sedí s olympskými čely,už jenom stroje trávení.III. Bouř zdvihla se. A nyní rdousíta mláď ty staré při stolech.Pak vítězové usednou si,krev klidní se a zvolní dech.Už hodují a vyprávějío lásce své a bolesti,i dumají nad světa ději,i jak jej spasit v neštěstí.I na Vlast vzpomenou a daříji radou, možnou jedině –17vše navlas, jako kdys ti staří,jen v jiné modní tonině.A milují a jedí, pijíi poperou se případně,jak staří kdys – a Sláva svíjíjim laur kol čela obřadně. –A stárnou. Tloustne dál i Sláva.Laur vadne v teskném zasnění.A z každého se v posled stávástroj pokojného trávení.Nad okraj mísy kloní hlavu,na časy zašlé myslí zpět,zří pyšně na obstárlou Slávu,neb mní, že jimi začal svět.IV. Co zatím venku hlasy řádí:Je dosti! Uplynul váš čas:Hle, my jsme my! A my jsme Mládí!K života hodům pusťte nás!Jdou s ohněm v hlavě. Z očí hrozídvě namířené pistole.Co v duši plánů, vědí bozi,a poctivé co svévole!Praporky vlají krvavýmido tichých ulic hází strach,vychrtlá Sláva běží s nimi,jež kochává je v kavárnách.18A hesla nových modních -ismůjim bouřně s retů splývají – – –A v povznešeném fatalismuti staří klidně čekají.Až vrazí v sál. Pak skloní šíjenad talířů svých okraje. – –A stará známá komediese nanovo zde sehraje.19