Z časů roboty.

František Cajthaml-Liberté

Z časů roboty.
Plakala sedřená vrásčitá matička: na vojnu vzali jí drahého synečka. Do pestrých šatů jej na rychlo oděli, šermovat učili s vražednou ocelí. 11 Chystej se, vojáčku, chystej se do boje, nepřítel vlasti tvé nechce dát pokoje! Pohaněl prapory prý tvého knížete – k pochodu polnice a bubny zazněte! Chystej se, vojáčku, prolíti mladou krev – ukrocen knížecí jen tak být může hněv! Padneš-li, slávu tvou roznese světem zvěst: za vlast, za knížete umříti – velká čest! Budeš-li mrzákem bez ruky, bez nohy, na prsou plech stiší tvůj povzdech, ubohý! Flašinet, mošna, hůl – toť konec písničky: nad vojákem se, ach, ustrňte, lidičky!