Soudný den uhlobaronů.

Soudný den uhlobaronů. (Padlým horníkům na dole Jupiter 14. ledna 1902)
Zas přišla na nás nová rána, tak častá za posledních let, předvídaná, však nevolána, na důkaz, že vždy horší svět, krev stydne a u srdce mrazí a žalné chorem zní stony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! Proč dopouštíš tak na své sluhy ó Mamone, ty bože náš, proč živlům v naše žírné luhy pronikat a pustošit dáš? Jest bol náš strašný beze hrází, vždyť pytel bere úhony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! Dnes stávka, zítra plyn a voda nám řádí jako hrozný mor, den ode dne je samá škoda a každý z nás nešťastný tvor, co nejdřív budem’ chodit nazí když nezlepší se zákony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! 15 Našinec hořké slze roní, když hledí v spustošený důl, co zhynulo tam drahých koní (k té práci nejde levný vůl), co pěkného se uhlí zkazí, jež tvoří naše záhony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! Akcie skoro stejně stojí, a kurs jen zvolna stoupá výš, na havířích se sice hojí, však přece je to těžký kříž, ba, mnohý řekne, že jsme vrazi – s liščími nosy, ohony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! Že horníci též při tom padli, to akciím neškodí nic, za jeden život, takto svadlý se přihlásí jich na tisíc, pro sirot žal dost zbylo sazí z bratrských fondů opony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! Kdo za smrt havířů těch může? Bůh Mamon v oběť chce mít krev! Ať každý bedliv své je kůže – ostatně, je jich jako plev. Pro vdovy příspěvky se schází, tož i my bijem’ na zvony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! 16 Jen na nás nikdo nevzpomene, leda, že hněvně pohlédne, jen na nás, v duše zarmoucené i pěst zaťatou pozvedne, před prahy naše Strach se plazí a Pomsta zpívá zlé tony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! My hrozného nic nespáchali, my chtěli jenom trochu žít, proč krev pít a kůži si dali přes hlavu lidé mlčky dřít? Jak myslivec na zvěř vychází i my šli lidské na hony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony! Hle, nohy se nám náhle boří do pekla, kde vše v plameni, i bůh náš, Mamon, v dým se noří a my jsme celí zmámeni. Čert boha na hlavu nám hází, krk spíná zlaté ve spony – ach, smilujte se, lidé drazí, nad uhelnými barony!