Stará pohádka.

František Cajthaml-Liberté

Stará pohádka.
Tisíce let píseň slyšíme pěti: že otce jednoho všichni jsme děti. Co je nám potřebí, otec vždy vidí a naše osudy přemoudře řídí. Co roste, co dýše, moc jeho cítí, v nádheře skvěje se i polní kvítí. Ptáčeti píseň a dal a volnost zlatou – slunko nad palácem hřeje i chatou! 18 Chudým dal robotu, sedlákům líchu, boháčům plný stůl, lenost a pýchu. Tak láska bezměrná otcovsky měří – kdo chce, ať té staré pohádce věří!