Víra.

František Cajthaml-Liberté

Víra.
Ve vzduchu mraky zlopověstné visí a bouřliváků ozývá se křik, svět pln je třeštění a těžkých krisí: o trůn se chvějí Zbabělost a Zvyk. 23 Já bloudím, bloudím..bloudím... stále cosi hledám – nechť se mnou zmítá rozkacený vír; tisíckrát klesnu a zas již se zvedám, a stále doufám, že naleznu mír! A víra vroucí ku předu mne žene – však nepočítám na nadzemský ráj: já věřím v lidstvo, láskou obrozené, jež samo sobě stvoří věčný máj.