Zpověď.
Tak mnohý výtečník spisuje pamětipaměti,
když se byl povznesl z plebejské havěti
a pro vlast vykonal čin hodně veliký:
neokrad’ občany, národní podniky.
Kdo však byl čiperný a kradl v záložnězáložně,
běh žití jeho tisk oznámí nábožně
(aneb též pikantně dle přání publika).
Nuž, slyšte i zpověď chudého básníka:
Já světlo světa jsem neuzřel v paláci,
tatík za bídnou mzdu chodíval na práci,
já rost’ jak planý strom, byl věčně hladový –
takový kluk hříchy na sebe nepoví!
Ať hřálo slunéčko či pálil ostrý mráz,
já bos jsem užíval přírodních těchto krás,
posměch mne provázel soudruhů proklatý,
když moje na šatech zahlédli záplaty.
A potom ve škole kantor i velebník
rákoskou vpravili do mne přemnohý lík –
tož jsem rád honíval husy na strniště,
krad’ panské brambory, pekl u ohniště
a husám žaloval na všechny trampoty
(když z nohou tekla krev, pomýšlel na boty).
Leč krátce trvala ta tichá idyla,
jak křehká nádoba se mi, ach, rozbila,
neboť než minulo chlapíku třináct let,
k mistrovi přísnému si do učení sed’,
nad prací chýlil se až dlouho do noci,
myslil, že musí být páni a otroci.
A nežli minulo chlapíku patnáct letlet,
šel si chléb hledati ve široširý svět,
všelicos provedl, s bídou se potýkal,
rodné vsi, pokoře pomalu odvykal,
při tom zlý osud jím strkal a divně hrál,
až náhle vstrčil jej ve krajský kriminál.
25
A než jej pánové na světlo pustili,
chtěli jej přesvědčit, že byl moc zpozdilý,
když čítal potajmu podvratné noviny
(třeba že uznán byl z buřičství nevinný).
Co dále nastalo, nestojí za zmínku,
jisto jen, že užil málo odpočinku,
pracoval za chleba den co den celičký,
po práci přátelům skládával písničky,
(za zpěv svůj klidíval neúspěch veliký,
druhy spíš bavily karty a muziky),
za tučný honorář chtěl živit kanára,
však hladem umřel mu ten žlutý nezdara..nezdara...
To je můj obrázek na hrubo kreslený,
v Komnatách Duší, vím, nebude zasklený.
Že nikdy výtečník na světě nebudu,
tak už je napsáno ve knize osudu,
ve knize osudu na strasti bohaté –
šťastni z vás, kdož stránky ty ještě neznáte!
Nad světa ústrky dříve jsem zaplakal –
však nyní klidný jsem, byť přepad’ mne šakal
klidně svou cestou jdu a hledím před sebe,
pekla se nebojím a nechci do nebe.