K prvnímu máji.

František Cajthaml-Liberté

K prvnímu máji.
Vždycky, když zářivý sluneční dech k rašení přírodu křísí, když zpívá pták, voní růže i mech, když v květy motýl se mísí, pod jařmem v temnotě čekáme též, touhou se v hrudi dech tají: na Tebe čekáme – ó, blíže spěš, Ty lidstva budoucí Máji! Z továren, ze šachet, z polí i hor, kde otrok hyne, se mučí, od moře až k moři jásavý sbor Tobě dnes pozdrav svůj zvučí. S čistými dušemi v nový jdem svět, kde slunko svítí i láji – na Tebe čekáme, na konec běd: pospěš k nám, budoucí Máji! Po věky mízu nám střebal ze žil upír – byl vždy nenasytný, po věky biřic nás kopal a bil a kosil jako klas žitný. Po věky mlčky jsme snášeli knut – dnes hlas náš se nese kraji. Ku světlu jdeme, svůj ničíce blud: vítej nám, budoucí Máji! 27