1848–1898

1848–1898 Památce dělníků padlých v březnu 1848.
Každá ta myšlenka rozkvete, když těla lidská ji mrví, a ten květ musí nést rudý plod, neboť byl zalíván krví. Vy živí, pozdravte budoucnost jasným a veselým okem! Rudě to rozkvetá dokola víc a víc každičkým rokem! Ba, zmrven je ten širý svět a zvlažen už dosti, už dosti! Ta těla ubitá, vysátá, ty hladem pomřelých kosti, ty duše puklé a zničené, ty mozky strhané, trudné – na všem krev teplá je vylitá – až bolestně v očích to rudne! – Kde která myšlenka stála víc námahy, obětí, hoře? Z těch těl bys Alpy už postavil, tou krví vyplnil moře! Tož zdráva buď budoucnost, přátelé, patřte v ni zjasněným okem! kvete Vám osení do ruda, kvete víc každičkým rokem! 105 Vlast Vaše, stará zlá macecha, zhlíží se v opičí lásce v lotrech svých, sobcích a darebech, vybrané čisté to chásce! Dejte jí s bohem, ó přátelé, nač hlavy obracet zpátky? V srdci Vám obraz je vtisknutý té pravé vlasti a matky! Já věřím, vím, že ji nesete se ctí tím širokým světem – nuž ať ten celý svět zakvete tím Vaším červeným květem! 106