V NOCI PRVNÍHO MÁJE

Josef Svatopluk Machar

V NOCI PRVNÍHO MÁJE
Spí živí. V pláni nekonečné se choulí vrby skrčené, kol leží světlo fosforečné měsíční lampy studené. Z továren dálných oči žluté zří do siného prostoru, a s věží hlasy hodin duté se ozvou často v hovoru. Je dvanáct. Jako vítr letí přes pustou jezdec planinu, však dusot kopyt neslyšeti a kůň i jezdec bez stínu. A stane u vrb. Nade hlavou mu kosa blýská. Zírá v dál jakoby s touhou nedočkavou odtamtud čísi příchod ždal. Jdou... Jako na obzoru mračna když vyvstávají do vzduchu, černavá masa neprůzračná se rychle blíží bez ruchu. Lká vítr. V daleku pes vyje. A noční ptactvo vzduchem vlá. Modravé světlo dolů sije s zenitu hvězda umrlá. Jde v předu tambor. V lebku tluče, dva hnáty má za paličky – 168 nic neslyšet, však v taktu ruče jde za ním zástup celičký. Před jezdcem stane, salutuje a v dutý zrak mu noře zor vojensky číslo ohlašuje, v němž vyrukoval jeho sbor. Uznalý úsměv jezdci na to kol čelistí se rozšíří: „Můj nejvyší dík, Bído, za to, jsem spokojen, můj verbíři!“ „Nuž pochodem!" A verbíř-Bída: Hleď v pravo! komando hned dá, a celý sbor teď nohy střídá jak v buben úhoz dopadá. Jdou čtyrstupem, jdou přísně v taktu, hruď vypjata a v pravo zří jich trhaný a mrtvý zrak tu v hled dutý svému císaři. Za jezdcem v levo verbíř stojí a na svůj buben bubnuje a hlásí, kdo v tom kterém roji před Majestát teď vstupuje. Ty z továren vzal, ty vzal z dílen, ty z železnic, ze staveb ty, a onen sbor tam, zvláště silen, je z černých šachet vyňatý. 169 A těm tam, v stávce zastřeleným, těm možno nechat, verbíř mní, sled krve ňadrům rozhaleným jak medaliji pamětní. Muž svadlý, žena bez síly i žlutých dětí v sboru dost – na skráních, rukách tmavé žíly a jinak těla kůže, kost. Oh, vojska smrti bezejmená!... A hlavou kývá Majestát a verbířovi na ramena svou rukou ráčí poklepat. Již přešli... Jako dálné mraky za tmavý obzor klesli kdes, a jezdec stopuje je zraky neslyšně za nimi se nes. Pak verbíř-Bída spokojeně se rozhled kolem – a se dal tam k továrnám, zkad přitlumeně řad žlutých světel vyzíral... 170