Sonet o bacillech bolesti.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o bacillech bolesti.
Tou první bolestí, jež kdysi padla v svět, je otráveno do dnes lidstvo celé: v těliskách drobných začla vzduchem chvět a do země se vpila ještě vřelé. Člověk ji vdýchal, hnízdila mu v těle, kde našla půdu... vzrostla v moře běd; a prosytila hlínu země cele – a v plodech svých ji země vrací zpět. Ta miasmata dávných utrpení my zdědili – a vzdechem, slzou, rtem je množíme pro příští pokolení – – Bez konce, bez cíle v zoufalém předurčení v svém vzduchu zkaženém ta otrávená zem jak hvězda proklatců se šine aetherem... 9