Sonet o králi Šalamounu.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o králi Šalamounu.
– – a rázem zas mu hořkost jakás skrytá prosákla krví... Mrzut, stísněný vstal s tuhých ňader... žhavá Sulamita jej hnědými rve marně rameny... Zří z okna ven... zeď jedna šedě kmitá do čiré tmy – toť chrám ten vznešený, jejž postavil? Oč jasněj’ nad ním svítá nejmenší hvězda!... Bílé plameny ve věčné výši, světla neznámá, vy steré oči, čím je před váma ten jeho chrám, ta jeho chlouba, sláva? Čím říš a moudrost? Čím on sám je? Čím?... – – – – – – – – – – – – – – – Cit nicoty jej spjal – a svíce přinést dává a píše v papyrus své: Hevel hevelim... 12