Sonet o „?“

Josef Svatopluk Machar

Sonet o „?“
Hle, čárka zkroucená jak drobný plaz, když zatnout kams zoubek svůj pílí – toť znak té příšery, jež ničí nás i všechny, již před námi byli. Po nebi, po zemi zní její hlas, v tvém nitru chví, volá, kvílí – sta a sta hlav má, jednu jí sraz, deset jich vzroste tam v chvíli. Živí se mozkem a krví a bděním, úzkostí, potem a zoufalým chtěním – a z trosek světa vzpne se jednou v ráz jak zkroucený, obrovský, nezsycený plaz v atomech země, popeli našich těl, jak by se dál cos v aetheru ptát chtěl... 13