V. Na stanici v Kladrubech.

Josef Svatopluk Machar

V.
Na stanici v Kladrubech.

Jak bezelesklý žlutý štít je měsíc v siné pole vbit, a z dola roztrhaný lem mu tvoří les svým obrysem. A ze strany té hlučí sem vířivý, ostrý, žabí skřek, a je to, jak bys slyšel znít hřmot velkonočních řehtaček. Jak ostříbřených plazů dvé koleje běží u nohou... Hvizd zaleh’ z dálky modravé, tři oči mžikem krvavé tam v jakéms ohbí zamihnou... I žáby končí píseň svou a zmlká jedna za druhou... 44