LUKIAN.

LUKIAN.
Kdo zná to jméno? Tisíc pár set let nositel jeho obýval ten svět. Žil vesele a v zaměstnání svém byl soudcem, katem, potom hrobařem. Heroy, bohy, skvosty tradice, vše, co se v lidstvu cení nejvíce, hnal na soud svůj a zlým je soudil rtem, tož pustým žertem, ostrým cynismem – neb nemoh jinak, byl to jeho ráz, a exekuce přidělil mu Čas. Svět rozpadal se. Na soud svůj jej hnal, dal ránu mu a pak jej pochoval. Takový hrobník pln je moudrosti a nejlépe zná řády Věčnosti, 145 ví, jak je Smrt vždy Žitím honěna – běh bez konce a věčná obměna. A po stech letech ještě útěchou je všem těm, kteří cestou jeho jdou. 146