PONTIFEX

Josef Svatopluk Machar

PONTIFEX I.
Již plamen praskal kolem oběti a černý dým se valil z hranice. Na stupních oltáře stál pontifex a čekal s hlavou rouškou zhalenou. Chvílemi pohled jeho vyběh ven přes holou hlavu starce císaře, jenž v zlatém křesle tiše spočíval, přes hlavy senatorů, helmy gard a lidu shluk, jenž plnil Kapitol, a přelet města kus, jenž jevil se ve výseku mu mezi sloupovím: V modravém světle lednového dne dřímala střech a stromových vln spleť a mdle se leskly barvy kupolí, kov soch a zlato hlavic sloupových – a zmdlelý pohled kněze vrátil se do kalných očí, jež se přivřely. Pak praskot žáru přešel v syčení a plamen čistý, zlatě krvavý, bez dýmu, začal hýřit v oběti. Tu ruce vzhůru rozpjal pontifex a patře k nebi volal slavnostně: – Ó Jove Kapitolinský, ty římské moci ochránče a zakladateli, ty, Gradive, a ty, ó Vesto, ostřihatelko plamene i domu, vy bozi ostatní i bohyně, již jste moc římskou vyzvedli 83 z počátků malých k výši úžasné – k vám volám jmenem Vlasti: ó zachovejte, ochraňujte dále tu říši, císaře našeho a pána Augusta Imperatora Galbu, by ve zdraví a slávě dlouho panovati ráčil k oslavě vaší, k našemu blahu a štěstí, a dopřejte nám – až dojde jedenkráte cíle žití svého, tož účastenství blaženosti vaší – nástupce jemu podobného, v jehožto ruce tak blaze bude světu, jak blaze se mu nyní žije. Ó splňte zbožná přání naše, bohové věční! – II.
A brzy potom to se přihodilo: Vzbouřené kohorty se prohlásily pro Othona, neb donativ jim slíben. Řím hlučel, tucha příštích událostí šla po ulicích. Starý císař Galba vsed v zlatá nosítka svá, věře, že řečí, slibem rozbojníky zkrotí, a dal se nésti přímo v tábor jejich. Však cestou již mu vstříc šli. Nosičové pustili na zem nosítka a prchli. A vzbouřenci se vrhli na císaře. Chtěl promluvit pod tasenými meči, sliboval cosi, o Vlasti se zmínil, 84 o dva dny lhůty prosil. A byl zabit. Na kopí vbodli holou hlavu jeho a v triumfu ji nesli ulicemi. A za jásotu ulic Otho vešel v císařský palác. Potom bylo ticho. III.
A když den na to před oltářem Jova zápalnou oběť pontifex zas pálil a když už čistý plamen v žertvě hýřil, tu pontifex zdvih ruce, vroucím hlasem před tváří císaře, gard, senatorů, římského lidu, takto k bohům volal: – Ó Jove Kapitolinský, ty římské moci ochránče a zakladateli, ty, Gradive, a ty, ó Vesto, ostřihatelko plamene i domu, vy bozi ostatní a bohyně, již jste moc římskou vyzvedli z počátků malých k výši úžasné – k vám volám jmenem Vlasti: ó zachovejte, ochraňujte dále tu říši, císaře našeho a pána Augusta Imperatora Othona, by ve zdraví a slávě dlouho panovati ráčil k oslavě vaší, k našemu blahu a štěstí, a dopřejte nám – až dojde jedenkráte cíle žití svého, tož účastenství blaženosti vaší – nástupce jemu podobného, 85 v jehožto ruce tak blaze bude světu, jak se mu blaze nyní žije. Ó splňte zbožná přání naše, bohové věční! 86

Básně v knize Jed z Judey (in Svědomím věků 2, in Macharovy spisy, svazek 15):