VE VOJŠTĚ CÍSAŘE KONSTANTINA

Josef Svatopluk Machar

VE VOJŠTĚ CÍSAŘE KONSTANTINA
Jsme povoláni do legie Krista. Náš imperator Beránek je tichý, a bojujeme za království jeho. Kříž praporcem nám; věříme, že přáno nám bude postavit jej jako trofej nad dobytými dušemi a srdci. Jsme povoláni do legie Krista. Boj přísáh tobě Kristus imperator, nevěstko světa, jež Římem se zoveš, jež přepita jsi krví mučeníků a ohlušena chropotem jich smrtným, ty dcero Beliala, matko zkázy, nádobo jedu, marnosti a zlosti! Vojáci Krista dáváme se v pochod, náš imperator vjede v plné slávě do tvojich bran a na tvou šíji vstoupne v prach poníženou, neb dny tvoje sečet a odkázal tvé hrdlo mečům našim. Vojáci Krista dáváme se v pochod. A meč ten vnikne v prsa bezestoudná, a kopím proženeme vnitřnosti tvé a šípy protknem ničemné tvé srdce. Za vlasy povlečeme tebe prachem v sutinách všeho, co jsi vyzískala smilnictvím svojím, bohy tvoje dáme plamenům v pospas, chrámy model budou konírnou ořů našich, a tvé domy, pelechy hříchů, rozmeteny budou, že na kameni kámen nezůstane. 128 Prach země budeš polykat, jež pyšně jsi vládla světu, děvko nestydatá, než tělo tvoje bude dáno červům a hmyzu nečistému k tučným hodům. A imperator, Beránek náš, vjede do sutin bláznivé tvé hýřivosti a kříž svůj vetkne na zničení tvoje. A s tebou zajdou všechna díla tvoje, tvá bídná sláva, pyšné povznesení, a velké ticho po tom všem jen zbude. A hroby ožijí, jež připravila jsi svatým svědkům, božím mučeníkům, a kosti jejich vstanou v slávě svojí, a po tvém hrobě, děvko, kráčet budou! Beránku boží, imperatore náš, buď zdráv! My v život věčný doufajíce zdravíme tebe! Meče naostřeny, krev rozpálena prudkou nenávistí – tak připraveni jsme k tvé pomsty dílu! 129