ŽENA

Josef Svatopluk Machar

ŽENA
I kdyby řekla vše a vyzpovídala se ze všech hříšků a hříchů – desetkrát horší je, než by ti přiznala zkrušena v půlnočním tichu: půl pravdy, celá lež – tak mluví zásadně ten rozčísnutý jazyk hadí; půl světa sneseš jí – a ona příkladně tě prodá, zahodí, zradí; klam jest jí potřebou a dýše šalbou, lstí, lhouc dětsky naivitu, jde pudem samičky za každou podlostí bez rozvahy a citu; že bílá křídla má – mníš, milý příteli? Věz, že je nejraděj plouží po cestě blátivé, v prachu je popelí, a smáčí v špinavé louži – a při tom, pokrytec, ví, že má masku nést čestnosti, studu, bontonu – tož soudem nejkrutším ty stíhá, jejichž čest octne se v lidských hub shonu... Desetkrát lepší je, nežli si myslíš pak, když mníš, žes poznal ji cele – za hlasem nitra jdouc vzletí až do oblak bílá a zářící skvěle, a není bolesti, muk, trýzně, odsudků, jichž neznala by nésti za trochu světlých chvil bez mračných zármutků, za zákmit plachého štěstí, a potom světa soud, bohatství, rodina i společenské postavení, vše, k čemu touha žen se ráda připíná – 181 jí rázem ničím není, tak prostě všeho se a samozřejmě vzdá a diví se, když kdo se tomu diví: je tichou hrdinkou, jež pro své činy má jen úsměv shovívavý, tklivý – desetkrát horší je, než vše, co přizná ti, jak přistižené děcko – desetkrát lepší je, než můžeš přiznati, chtě soudit ji za to všecko. 182

Básně v knize Kam to spěje? (in Svědomím věků 9, in Macharovy spisy, svazek 22):