PROROCI.

PROROCI.
Máme je, kněze a proroky, hlas jich zní z národních mečet, hlas vřelý, smysl v něm hluboký – já, cynik, já jsem jich nečet! Sám jsem jich nečet a nedal bych jich ani do ruky lidu: nic není horšího, než plný břich, než líné trávení v klidu, než těch rad směs, moudrost všeliká, a pěkně srovnaná creda – jazyk je tisíckrát přežvýká, mozek však vzrušit se nedá! – Čert vezmi proroky! Pro děti ať píší bájky a rady – lid má však především mysleti, mysleti především tady! Štípejte, bijte jej, práskejte, až se mu zbouří krev líná, usnout mu za světla nedejte, dejte mu ostrá pít vína! Má-li hlad, dejte mu potají do jídel fizole, boby, které pak v duši mu zbobtnají, klid ruší, mučí a zlobí – neboť tak bylo už věk co věk, všech revolt hlásí to děje: 118 když bouří mozek i žaludek, pak lidstvo ku předu spěje... – Ničevó, přátelé! Řeče ty proklouzly maně rty mými. Čert vem ty národní mečety a kněze národní s nimi! 119