GOETHE
Goethe zemřel. –
Do knížecí hrobky
jeho smrtelnou část uložili,
k ní tam sedla nesmrtelná Sláva.
Na hvězdnatém nebi Lidstva vzešlo
jedno z bílých sluncí, které blaží
plavým světlem klidné, moudré duše.
Načež specialisovali se
Němci – profesoři toho slunce
a tak hlučně vykládali světu:
že má skvrny svoje; světlo jeho
že by mělo býti trochu jiné;
ale v celku že jsou spokojeni –
osud básníků!
A národ zatím
zalíbení najde v svíčkách z loje,
ve fakulích, při nichž dá se řváti,
v elektrických světlech při orgiích,
v blescích z děl a ohních, jimiž plají
zapálené lesy, vísky, města.
Jiné časy přišly, jiné písně. –
Příroda jen vrtí starou hlavou,
neboť těm svým dětem nerozumí.
30