BALZAC

Josef Svatopluk Machar

BALZAC
I stopy jeho Paříže, těch ulic, náměstí, domů, obydlí, bys marně dnes hledal, nikde nenašel bys také venkovská sídla, zahrady a parky, jak on je líčí – nebylo jich tenkrát, jak všeho nebylo, co pyšně staví na podívání užaslým tvým očím. I lidí nebylo, jež popisuje a řeči jejich, jež ti předříkává a bolestí a zápletek a činů, k nimž svědkem tebe, čtenáře, si přizve, Vše odehrálo se jen v lebi jeho, on, kyklop, tvůrce osudů a dramat na jeviště je vstavil, jež sbil ze snů ve výhni ducha. Krev svou a své nervy jim dal a přelil, aby žíti mohly – a jimi žili, jimi žijí do dnes. Tys svědkem, čtenáři, jenž třebas jednou jsi chodil s nimi po Paříži jejich, na venkov zajel, poslouchal jich řeči a sběhy osudů jich pozorovals – ty dosvědčíš, že žili jistě tenkrát, že žijí dneska. Prvý usměješ se všech kritiků a soudců střízlivosti, jež tvrdí opak. Prvý dokážeš jim, že dojista se znají s celým světem těch postav, příběhů a temné sudby, jak Shakespeare kdys, jak potom Dostojevskij je k žití vyvolali. Prvý povíš, že za to ti, kdož mní být z masa, kostí a míní, že jsou živoucími lidmi, neb jedí, pijou, množí se a umrou – 51 jsou mátohami, přeludy a stíny, jsou pouze jepicemi – podeňkami – a lidmi ti jen, kdož svůj život žijí ve stránkách knih těch. Vždyť ty, čtenáři, sám jsi stal se pouhou matnou efemerou, když naslouchals jim, ba, tvůj vlastní život ti unik, zmizel, necítil jsi ani, že dýcháš ještě, okolo že trvá tvůj svět, tvůj vzduch, tvé město, venkov – všecko, co svým tu zoveš... 52

Básně v knize Krůčky dějin (in Svědomím věků 8, in Macharovy spisy, svazek 21):