LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ

LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ 20.(20. listopadu 1910)
Nad vychladlým tělem stanul Satan. Rozhlížel se. Jizba na stanici. Venku tma a telegrafní dráty skučí jednotvárně nářky svoje. Světlo svíčky zmítá se a hází žlutý odlesk po vyhublých lících. Zadíval se Satan teskně do nich: „Galilejský, zase jedna oběť!... Zase jeden, který uvěřil Ti, zase jeden, jemuž kříž Tvůj těžký zlomil páteř!... Neblahý ty kmete, nikdo ze všech lidí bez pokuty nedá vejít Jemu do své duše, Jeho nenechá v ní hospodařit!... Moudrost života zní, starče, jinak, tu má metropolit, patriarcha v paláci svém u plného stolu, taškář pop ji má, jenž s odevzdáním tučné bříško celým žitím nese, činovník i kupec, velmož šlechtic, měšťan rozvážlivý – a ti všichni zavrou na dva západy svou duši, nedovolí vejít ničiteli, nedají svou páteř za terč kříži. Namalují si jej na praporec. Na zeď pověsí a lampu rozžhnou. V kostele mu o hodině jisté činí visitu. A jmeno Jeho na jazyku mají, neboť vědí, 194 že je Galilejský dobrá firma, že má artikly, jichž titul táhne po vlasti a valně části světa. V rodině to zboží svědčí dětem, stát i škola při nich prosperují, kostel kvete. A co lidí živí, schopných, tuze přičinlivých lidí! A já také k účtu svému přijdu, co svět světem, tak můj obchod nešel, jak teď s touhle galilejskou firmou! Obchod nad obchody chacha, chacha! Ale otvírat Mu brány duše? Svěřit mu v ní celé hospodářství? Dům svůj opustit dle slova Jeho, ženu, děti, kříž svůj vložit na hřbet a jít za Ním? Neviděl jsi, starče, když jsi pad a ztrhanými zraky zíral po Něm – že byl vzdálenější, než se ti zdál v dřívějším být žití? Kmete pošetilý, kostelníček na poslední vísce moh by býti šedé lebce tvojí učitelem! Všecko účelně tu zařízeno: bůh má nebe, já ten kšeftík světa, spokojen je kde kdo; patriarcha, pop i car i kupec, voják, měšťan, já i pánbůh – – do pořádku toho nemá sahati se nerozvážně...“ Dlouho zíral na ztrhané líce. Potom jakby útrpností dojat, 195 pohladil mu bílé dlouhé vlasy, roztah velká netopýří křídla, až svit svíček zasyčel a zhasl, a vzlet oknem nad prostoru světa. 196