„NÁŠ LID“

Josef Svatopluk Machar

„NÁŠ LID“ I.
Lid!... Božstvo veliké, nad všecko světější – oh, jak to slovo zní velebně po národě! Má kněží svojich sbor, jimž dá chléb vezdejší a slávu, úctu, čest, jak údělem v jich rodě. Nám pošetilcům jest útěchou v dobách zlých a cílem našich snah, obsahem každé dumy... – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – A zatím lid ten dlí v tmě ve svých jeskyních, my nepoznali ho, a on nám nerozumí. II.
Jsou květy, které by v svůj nevyspěly plod, kdyby jim v kalichy byl nezanesl maně dělníků čilých houf, drobounkých včelek rod, jenž za svou prací jde na osluněné stráně. O lepší příští všech se stále staraje ten dělník bezjmený jde v tmavé nitro květů, pyl plodný chytá se mu na noh okraje, na bdělá tykadla a sází se kol retů, 197 k těm květům potom jde a vniká k pestíku a střásá plodný prach do tmavé smutné schrány. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Náš lid dlí v jeskyních. Však ruce dělníků, sta černých drahých ruk, vy buďtež požehnány! 198

Básně v knize Krůčky dějin (in Svědomím věků 8, in Macharovy spisy, svazek 21):