Sonet elegický.

Josef Svatopluk Machar

Sonet elegický.
Ne, toho člověku už líto není, co je teď pryč a co se nevrátí... Ta mladost, láska, žhavá krev a snění, vše, čím se chtěl kdys pyšně blýskati – to jest jen daň, již z toho živoření v bezednou věčnost musí zaslati, čas sbírá ji, a člověk bez nucení ji konečně přec celou zaplatí... Však život hamižný i zbytky malé nám exekvuje ještě dál a stále, a pěkná útěcha nám zbývá teď: Že jako my i jiní jeví zraku ten obraz bílých kdysi stříbrňáků: ráz otřen a jím svítí všední měď... 19