Sonet o západu slunce.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o západu slunce.
Je nevidíš. Lze jen se domnívati, kde zmořeno as končí běh: V šedivou massu ulice se tratí, a nad ní nebe stojí v plamenech. Skla oken rdí se. Chodníky se zlatí. Mha rudá leží v taškách střech. Zříš cos jak odlesk růží vzduchem vláti a lidem v líci plát i na vlasech. A oknem otevřeným ze šumotu a ruchu vzdech k tobě vane náhle tak těžký, plný puchu, jímž prvně hlučné město po denním žáru dychne. A maně myslíš v dálku, jak mohutně tam tryská to světlo na vsi, pole, na lesy, na skaliska... vše plane... tráva voní... a pták s trylkem tichne... 26