Sonet o bídě.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o bídě.
Ne dech, ne hlas, ne hrozné znamení – však vidím, slyším, kdy mi v jizbu vkročí, kdy ze všech koutů zuby vycení a v poledne mi náhle na stůl skočí. Krev, sílu pije mému umění, kol hrdla se mi jako boa točí – dnes tak jak tenkrát, kdy jsem v zděšení ji cítil vát mé roditelce z očí... A práce, odříkání – – Dík za tu radu mnohou, to letkvary, jež brzy sevšední, když strhnou nervy a nic nepomohou – ó než mě hodí moudré rakvi v stěny, chtěl bych zde mít svůj osud ztělesněný a zbít jak psa jej silou poslední! 33