II.

Josef Svatopluk Machar

II.
Jí, pije, myslí, jako člověk žije, nač vzpomeneš si, všecko najdeš v ní: klid, žár, hněv, láska, prosa, poesie, naivnost, chytrost, radost, kvílení – Kdo zná ty tony, kdo můž’ sečísti je a říci, jakou logikou v ní zní? A přece je to luzná harmonie, ta nejluznější všeho stvoření!... A co v ní nadlidského! Znáš ty chvíle: Cos udělá, cos řekne... tobě zdá se, to slovo, čin že bytost její schvátí a výš ji nese, až to čelo bílé až kamsi k hvězdám na obloze pne se... Ty, červ, chceš jí jen nohy zulíbati... 38