LA GLOIRE.

LA GLOIRE. (Stará žebračka a jednonohý žebrák sedí na schodech chrámových. Čas: po 5. květnu 1821.)
Žebračka: Velmožná dámo, smilujte se, prosím, nad starou, chorou, opuštěnou ženou! Eh, přešla jako páv a hodila mi jen pohled štítivého povržení – – Tak dokonal už, dokonal náš císař, už nevrátí se mocnář spravedlivý! Už nevrátí se, aby podle zásluh odměnil všecko! Zavezli jej v dálku jak lapeného lupiče a vraha a přikovali k skále v širém moři – Žebrák: a ženu vzali mu i dítě jeho i korunu a Francii a všecko – – Milosti vaši, pane smilujte se nad mrzákem, jenž krev a zdraví svoje 273 dal za Francii! Slitujte se, pane! – Jdi, lotře podlý, fuň, jdi k svému bohu jak fariseus – ten bůh tebe hoden jak ty jsi jeho! Žebračka: Kdyby světem vládl bůh opravdu, pak o svět by se staral a v Tuileriích neseděl by nyní ten tlustý hlemýžď, líný, tupý Bourbon, a císař náš by dlel dnes mezi námi! Vždyť jistě ho tam lotři otrávili, by mohli ležet s klidem na svých hříších. Žebrák: Proč vzali nám ho? Šli jsme je snad prosit o toho Bourbona? A přáli my si, by přišli pořádati naše věci? Žebračka: Mé vzácné dámy, smilujte se, prosím! Nikoho nemám, stará, chorá žena! – Oh, figury vy tvrdé, nafintěné čert vezmi vás! – A kosti dětí mojich po světě leží. Pod zdmi Salamanky můj nejstarší a u Esslingu druhý a třetí rozdrcen byl u Wagramu 274 a čtvrtý zmrzl v Rusku. Zaplakala já za nimi si, ale kdybych měla jich deset ještě, a můj císař chtěl jich, já dala bych je. Když byl volán třetí a zařaděn byl k husarskému pluku, dal zavolat mě císař, pochválil mě a vysadit dal doživotní pensi – tak poctil matku Napoleon císař, tak vyznamenal. Přišel Bourbon hnusný, hned pensi škrtli, z úřadu mě hnali a hrozili mi, ba, i vysmáli se, bych k císaři si stěžovati došla! Žebrák: Ó pane plukovníku, smilujte se, jsem voják starý, invalida bědný! – Jak řinčí šavlí, hejsek dvorních parket a patolízal! Kterak podíval se s odporem na tu dřevěnou mou nohu! Žebračka: A kdes ji nechal, nebožku svou, ležet? Žebrák: U Eylau, matko. Ale i tu druhou bych císaři dal. Nic mi nescházelo, já dřevem nahradil ji. A můj císař 275 byt vykázal mi v domě Invalidů i stravu dal i pensi. Tak jsme žili jak ptáci bezstarostní v teple slunce a vzpomínali na tažení slavná a poslouchali zvěsti nové slávy. A když se z Ruska navrátil náš císař, k nám přišel vyslechnout, zda všeho máme a řek mi – na dvoře jsme stáli řadou – řek přede všemi: – Viď, my byli spolu už u Slavkova. – Po Waterloo Bourbon nás vyhnati dal. Všecko, všecko zašlo s ním, s císařem nám. Svět jsme naplnili svou slávou nikdy před tím nevídanou. – Žebračka: A sedíme teď, žebráme a lkáme! A velký císař prodán loupežníky, a Francii v líc plijí darebáci, a naše sláva roztrhána v cáry na hrobech leží. Teď je císař mrtev – proč ještě žíti, když už nelze čekat? Žebrák: Už nevrátí se. Žebračka: Ty má stará hlavo, jak se jen v tobě směstnat může všeckovšecko, 276 co v paměti máš? Šli jsme do Versaillu pro krále Ludvíka a vedly jsme jej i s pyšnou Rakušankou do Paříže, my, ženy pouze. Hochy dva jsem tenkrát za ruce vzala, aby svědky byli divadla toho. Viděla jsem potom, jak tlustý Bourbon sešel guillotinou, jak Francie svých vředů pozbavená se vztýčila a poslala své děti v boj na hranice proti záškodníkům. A přišel on, náš císař, naše sláva a světem hřměl a my jen poslouchali zvěst za zvěstí o velikosti jeho a velikosti naší! Žebrák: Hlasy varhan zní přitlumeně k tonům lidských hrdel – hleď, ti tam chválí svého pánaboha, že všecko je, jak je. Už zdá se, matko, že dlaně naše zůstanou zas prázdny, neb nedá-li ta zbožná lidská duše sous žebráku, než vejde k svému bohu, když od něho jde, dojista už nedá. Žebračka: Hlad naposledy máš snad, jednonohý? 277 Zde chleba kus je. Rozdělme se, jezme! Jez, slávo Francie! My oba, muži, jsme slávou její a náš mrtvý císař je také slávou, on je přede všemi – no, no, no, muži, brečíš jako baba – jak já teď – ale co nám také zbývá? – 278 OBSAH.
Buržoa7 První konsul (1800)10 M^e de Staël a Napoleon15 Beethoven (Po 20. květnu 1804)16 Madame Mère18 Císař a papež (30. listopadu 1804)19 David malující „Korunovaci“27 Jeho dopoledne z r. 180532 Na bojišti u Slavkova (1805)60 Vlastenci I. (Po Slavkově)63 II. (Po Jeně a Auerstädtu)66 Eylau (8. února 1807)69 Lisette (Eylau 1807)74 Vlastenci III. (Po Eylau a Friedlandu)81 Dva kozáci (V Tilsitu 25. června 1807)83 Friedrich Wilhelm III.85 Franz II.88 Josefina91 Pod hvězdnatým nebem u Aspern (20. května 1809)92 Skřivani (1809)102 U Wagramu (6. července 1809)104 General Lasalle106 Pětadvacet Písečáků107 Po bitvě u Wagramu110 Vlastenci IV. (Po Wagramu)113 Goethe (1809)117 Jeden z velké armady119 Ku sňatku J. V. císaře a krále Napoleona a J. C. V. Marie Louisy (1810)121 Friedrich Gentz (1810)123 Dítě (20. března 1811)126 Marie Louise128 U kolébky římského krále129 Vlastenci V. (Do Ruska)131 Alexander I. (U klekátka)135 Maršal Lefebvre139 Poláci (1812)144 Večer 1812 (Osm vojáků sedí okolo ohně)147 [279] Borodino I. (7. září 1812)153 II. (Reduta Rajevského)155 1812 (Sergeant Dubois vypravuje o návratu z Ruska)157 Vlastenci VI. (Po Rusku)184 Schulze a Müller (1813)187 V zákoutí dějin190 Španěl (U Lipska 15. října 1813)192 Po bitvě u Lipska (Oda rakouského spisovatele)198 1814 202 Ve Fontainebleau (6. dubna 1814)204 Vlastenci (1814)208 Paříž (1814)212 Vídenský kongres (Na plesu u knížete Metternicha)215 Vlastenci VII. (18131815. Po návratu z Elby)231 Waterloo I. (Neděle 18. června 1813)235 II. 238 Fouché241 Vlastenci VlIl. (Po Waterloo)242 V červenci 1815245 Břehy Francie248 Metternich251 Otec252 Maršal Macdonald254 Sainte-Hélene, petite ile259 Béranger262 Müller a Schulze (1819)264 Ecce homo (Sv. Helena, 5. května 1821)268 La gloire273
E: až; 2004 [280]