JOSEFINA

Josef Svatopluk Machar

JOSEFINA
Hold přijímat a steré deputace, mít úsměv v očích, na rtech milá slova – oh, sláva světa! Žena císařova! Jak žije se tu nádherně a sladce! Však v duši... v duši... Tisíc obav chová, úzkostí tisíc... Život, podlý zrádce, co z krásy ještě nevzal, vezme krátce sem barvu rychle, je tu vráska nová! A Bonaparte – – včera byla zase Georges, herečka ta, v jeho kabinetu – což, bože, vezme-li k těm radám ohled, že nutno dědice dát říši, světu? – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Zas deputace – – Bleskem zjasní pohled a stříbrem zvoní v bezstarostném hlase... 78