POD HVĚZDNATÝM NEBEM U ASPERN(20. května 1809) Nad širou černou rovinou, kde planoustříbrné hvězdy, a v níž místy ohnějak žluté oči dravce pomžikují,je ticho. Dunaj hučí nedaleko,kůň ozve se, psa štěkot, stráží hlasy,unylá píseň do hvězdného šumu.Noc májová, jež otevírá duši.L’Empereur leží naznak na kobercia zírá v nebe. Vedle Lannes je, maršal,druh z dávných roků. Mameluk a strážev uctivé dálce stojí bez pohnutí.A Napoleon mluví, tichým hlasem,však překotně, jak myšlenek proud bystrýmu slova rve a unáší je do tmy:Zde bude zítra jinak... Porazím jea mapu Evropy zas jednou změním.Je možno, na tré že roztrhnu dílůAustrii věrolomnou. K pádu zralá,dějiný úkol její dávno splněn –co s haraburdím, v němž už duše není? –Hleď, jak se hvězdy dneska čistě jiskří!Je všudy stejná konstelace jejichať z Paříže, či z Berlína, či z Vídně,či z Madridu je pozorujem. Věru,ten svět je malý. Teprv pod rovníkemse jeví oku sbor souhvězdí jiných –když Indie a Čína budou moje,vždy tedy ještě Velký Vůz a Vegaa Sirius a Kassiope... Vidíš,to W je Kassiope... Tamhle Vega. –79A zítra tedy, v zádech Dunaj, rozpnuv půlkruhu armádu svou... Centrum jejíse pohnout nesmí, křídla půjdou k předu,by z konvexního postavení stalose konkavní. Až Davout přejde Dunaj,posílí centrum, jež se vehementněna rakouský střed vrhne, prorazí je,co zatím křídla naše uzavrou se.Myš neujde nám. V dějinách se řekne,že toho května vzdychla naposledyAustria stará. – Lannes, ty věříš v boha?Ne v boha popů. Papež Pius věříi v toho. Vyznal mi tak s upřímnostía přeli jsme se... Existoval Ježíš?Syn boží? A ten celý mythus ráje,prvého hříchu, vykoupení křížem? –Je možno, bůh že zatratil by všechno,co před Kristovým narozením žilo,jen proto, že ti lidé žili dříve,než Spása přišla? Sokrates a Plato,Marc Aurelius? – Bůh, jak nám jej kreslí,jest důkazem, že lidstvo jest jen děckem,jež autoritu nad sebou mít musí,ta tresce jej a ta jej odměňuje,leč v záhrobním až žití – bědná bajka!Bah, ale vladař konečně jej přijme,jak pop jej stvořil: jestiť taký pánbůhdost spolehlivým sloupem trůnu knížat,pořádku, dobrých mravů, autority. –Eh, člověk tvor je bídný, nízký, hnusný.Dej činům jeho důvod nejpodlejší,a nemýlil ses. Dá ti čest i život,jen zlata slib mu, až mu tíha jehohřbet ohne nebo zlomí. Krev svou dá ti,80dáš-li pít selské ctižádosti jeholaciné pocty. Popatř na Massénu:pašerák dávný, pirát, holkář slepý –dnes maršal Francie a zítra dá siurazit nohy, jen bych zrobil z něhoknížete, jak jsou Bernadotte a Murat.A já tak udělám a vznesu chlapasvým pouhým slovem ku závratné výšia peněz dám mu – ale chápu při tom,že starý Diocletian vším v posled zhnusenšel do Salony sázet hlávky zelí. –Víš, co mi psala včera Madame Genlis?Prý ještě čte se její „Felicie“tak vášnivě jak před paterem roků –proč tohle náhle? A až sem tu zprávu?Nu, hloupost lidská. Prořekla se klepna,neb v nové knížce, „La Vallière“ zvané– to zas mi bestie ta bez obočí,pes Fouchè, píše – žvaní milá Genliso lásce krále Louise Čtrnáctéhotak průzračně, že žvastu chtivá Pařížmě v králi poznává a v La Vallièreprý Duchatel... A teď ta stará Genlismá obavy, že přijíti by mohlao tractament těch šesti tisíc frankůa logis v arsenalu – ty jí dávámza zprávy o všech náladách a dojmechv pařížských domech – ze strachu teďmi píše, že čtou její Felicii!Ah, příteli, co člověk, jest jen bláto,jen k tomu vhodno, bys v ně patu vtiskl.Bůh existuje. Velký nedostupný,však vzdálen světa. Skoro jakby nebyl.Snad časem padne jiskra z toho ohně,81jež bytost jeho tvoří, v lidskou dušia tvoří to, co geniem zde zveme. –A víš, že mohu ročně třicet tisícživotů lidských válce obětovat?Eh, třicet tisíc! Tři sta tisíc lidí.Je lehčí smrti, než ta na bojišti?A není dost to, dát jim smysl žíti?Mřít za císaře... za Francie slávu?Mě mrazí vždycky v bitvě. Je to pocitpříšerně pěkný, Smrt kdy kosí Život,a člověk cítí, kterak běhá kolem,pokorný sluha, ale potměšilý,jenž přemýšlí, zda nemá zákeřnickyi tobě na šíj vskočit... Mám svou hvězdu,i dějiný svůj úkol... neodejdupřed jeho vykonáním... ale přece...Já člověk míru! Já, jenž po něm žízním,že vyprosit jej chtěl bych na kolenou – –Leč Anglie, to plémě pyšných kupců,odechu nedá, štve a popichujea všelicí ti hlupci kontigentuse propůjčují za hamižnou grešlijí za pochopy. Rádi ovšem, vím to,vždyť dvacet předků nemám v rodokmenurodokmenu,a přec je tituluji: pane bratře –což zločinem jest, jenž se nepromíjí.A tak jsme dožili se divných věcí:Ti, kdož kdys chtěli udusiti v krvihlas Revoluce – vyhlašují nyní,že svobodu prý nesou porobeným,že svět zbaviti násilníka prahnou!Oh, dějiny jsou hnusnou komedií,nic nikdo nesbásnil by bědnějšího! –82A já jim smetu koruny ty s lebeka plazit se mi budou u podešvía podpatek jim vstavím na šíj sklesloujá, Napoleon! Anglické ty žokytak vykuchám, že splaskne pýcha jejich –byl Prus bit – Britan odnášel ty rány,a Rus i Rakušan krk nastavili –leč žlutá anglická krev ubíhala.Tak bylo, bude. Proč jste vehnali měv tu dráhu, jež je cizí duši mojí?Jsem člověk míru – Jsem? Ne, byl jsem kdysi...Teď tygrem jsem, jenž okusil už krve,jsem Attila, jsem hrůzná boží metla,jsem Čingis-Chan a Tamerlan – jak chcete –a krví vaší celý svět má páchnout. –Mě mrazí v bitvách... Snad též barva krvea zápach její smysly moje dráždí –Eh, rozbiji tu Austrii. Mít nechcikol sebe po Evropě větších států.I Rusko. Přijde čas, že rozstříhám je.A z Ruska do Indie skok je pouze.A potom budeme se koupat v Gangu,na hřbetech slonů pojedeme městy,jichž chrámy tisícileté své věžedo nebes nesou... Indie... jak zní to...co všecko vidí duše při tom jmenu!Tam otevřeme žíly Angličanům,až vykrvácí... A co potom?... Potom!...Vždyť syna nemám – k čemu tohle všecko?Bah, nelze jinak. Ví-li kdo, co značíten pojem „Osud“? Lannes, pak já vím prvý.Jak vystřelená koule letím, letím83a nelze zastavit se... nelze řídit...já musím, musím... – Říkají mi: rozvod.Prý v zájmu Francie – ach, Josefina!...Vždyť ona byla přec mou láskou prvou...A jedinou... Hlas její zní jak zvony.Víš, zvony domova. Jak zazní, touhapo čase tom a místech srdce chytí.A Josefinin hlas... Vždyť lokajovépo chodbách stanou, aby uslyšelihlas její sladký... Žádná jiná žena,a dost jich znám už, – řemeslně všecky –...se nerovná jí vzdor těm jejím letům... –Eh, rozvod – strašné slovo, strašná bolest. – –Víš, kdybych tyranem byl, jak se tvrdí,pak dal bych zvěšet řadu zralých lotrůk své jistotě a k blahu říše svojí.Psa Fouché předem – kdykoli se dívámdo zločinecké velké hlavy jeho,do očí bez řas, drzých tak jak podlých,vždy napadá mi, že jest předurčení,že hlavy takto znamenané dát mámna místa patřičná a líp, čím dříve –a Fouché takový mi leží v ušícha Fouché takový mi rozvod radí!Ba, zvěšet, zvěšet... prvý ten a druhýkulhavý ďábel sírovatých lícíTalleyrand, Osudem též znamenaný,a dvacet jiných... Nu, však uvidíme,kam dospějem, i byť jsme neposlechlitěch dobrých prvých vnuknutí své duše!Že Prus by hnul se... ne, ten líže rány,jež u Jeny a Auerstädtu dostal,a hne-li se, já Majestát ten suchý84žebrotou pošlu i s tou jeho Luisou. –Mně protivní jsou tihle Němci vůbec,jak kůň je každý, jenž má teprv cenu,když kavalerist náš si na něj sedne. –My dědici jsme starodávné Romy,my, děti její. Kultivujem zemi,jak Caesar Julius nás tomu učil.Byl tenkrát Caesar štěstím Gallů věru –my byli hotovi, když Roma padla,jít na jeviště, podědit a vládnout. – –A v nesmrtelnost duše věříš přece?Snad správno též, co o posmrtné poutise vykládává. Duše stěhuje se.Snad v těle mém dlí duše Caesarova,jež Alexandru patřila kdys před níma Karlu Velikému potom. Vždyckyse snaží vésti dále dílo ono,jak v slední etapě je zanechala.Sám cítím tak a zřetelně vím často,jak vzpomínám si na předešlá žití. – –Běž dějinami: ptej se, co je dobroa co je zlo – – a pohleď k těmto hvězdám,k nimž před tisíci roky zraky lidís takovou otázkou se upíraly –nic nenajdeš, než já co tvrdím vždycky:jen silný člověk dovede být dobrýma vědomí té síly je mu štěstím.A člověk silný silným žitím žijebez citlivůstek, ohledů a vzdechů.Jakživa historie nepsala serůžovou vodou, ale teplou krví – –– – – – – – – – – – – – – – – – – – –jak taková noc vlažná, pěkná, hvězdná85dovede vyzpovídat nitro naše! –Vstaň, kamaráde! Máme zítra pilno.Obejdem stráže, prohlídneme mosty. –Vstal maršal Lannes a zdvih se imperator.Mameluk Rustan sbalil perský tepich,hvizd na lokaje. Pak jak stín se plížilza dvěma stíny ve tmě mizícími.86