SCHULZE A MÜLLER

Josef Svatopluk Machar

SCHULZE A MÜLLER (1813)
Schulze: Zdar bratře! Kam jdou kroky tvoje? Müller: Do Vratislavi. Rodná zem zve děti do svatého boje, chci pod jejím stát praporem. Schulze: Mě též Vlast vede z kanceláře, nebo prosbou káže její řeč, už ne brk v nitro kalamáře, však v prsa Franků nořit meč. Müller: Kdo neposlech by vlasti Matky? Jsem učitelem. V školní síň mi zapadl hlas její sladký: Buď osvoboď mě nebo zhyň! Schulze: O svatá matko Germanie, ty zloupená a zdeptaná, jak krvácí tvá bílá šíje pod hrubou nohou tyrana! Müller: Svůj domov vidět zotročený a dýchat chtít? Sen bláhový! Má život jenom tehdy ceny, když Vlast netísní okovy. 155 Schulze: Jak francký despot bije zlostně líc její svatou bičem svým! Jak bídu její nelítostně pošklebkem stíhá výsměšným! Müller: Ó Germanie, tvoji syni do posledního musí vstát, na štít tě zdvihnout, vítězkyni, tě krví vrahů omývat! Schulze: Prus musí povstat s Rakušanem a Šváb a Sasík s Bavorem – ó Germanie, všichni stanem pod svatým tvojím praporem! Oba: O Bože, slyš! My přísaháme a svatou přísahu tu vem: My krev i život v oběť dáme, by volnou byla Vlast a zem! 156