1814

Josef Svatopluk Machar

1814
Byl od Čáslavě. Musil narukovat a dostal čáku, dostal těžkou pušku a potom mašíroval cizí zemí a městy, jichž lid mluvil cizí řečí, až srazili se náhle s vojskem jiným. Zahřměly bubny, nebe zahaleno a zem se chvěla. Poručeno střílet, i střílet kamsi, jak ti druzí kolem, neb oblak dýmu zastíral jim všecko. Pak zaječely trubky – křik na rozleh – a z dýmu vyrazily řady jezdců – blýskaly šavle – cizí uniformy – a všichni na ně. Černý zlostný silák – tu zlost mu zahlíd nějak v bělmu očí – vzpřáh ruku – cosi zajelo mu v šíji – tmít začlo se mu v očích rozevřených – i padá kams a padaje si myslí: Co mi to udělal ten černý člověk? – a stále padá – tmou a do tmy dolů... A tak byl zlostný! – pomyslil si ještě. Teď tma mu vhrkla v duši, v krev i maso, tma hustá – ztrnulá – tma těžká – tichá – 166