PODZIMNÍ

František Cajthaml-Liberté

PODZIMNÍ
Bylo jitro. Listí žloutlo, chladný větřík parkem vířil a z oblohy zachmuřené k zemi drobný deštík mířil. Umíralo léto parné, rozlétli se z lázní hosté – ranní hudbě v pavilonu naslouchaly duše prosté. Zadul vítr. Houslí zvuky zakvílely osaměle, až se náhle starým steskem rozechvělo srdce v těle. Jak by moje mrtvé mládí s těmi tony utíkalo, jak by plaché štěstí s nimi znovu v propast unikalo...