HRDINA DVORU
(1770)
Hle, velký muž! Hle, chlouba společnosti,
markyz de Raptal! Milostivě kyne
král rukou jemu, luzným dámám bije
rychleji srdce, zakotví-li časem
ten smělý pohled jeho v očích jejich,
a Dubarry jej vějíře zve kyvem
k své pohovce a s rozsvíceným zrakem
naslouchá jeho nápadům a vtipům
a smává se těm aferám, jichž tucty
zažívá rytíř bez bázně a hany,
když na výboj jde v říši Venušinu.
Již pouhá chůze jeho oku praví,
že jde tu soubor kavalírských cností,
a gloriolou září kolem něho
historky steré, všemu světu známé,
rek salonů je, touha dívčích snění,
sok obávaný, neboť lvem jest srdci
i kordu – nový Bayard, sláva říše.
A taktní je, že nikdy nedopustí,
by sestárla ta ona historiehistorie,
než nahradil by historkou ji čerstvou –
jeť zářným vzorem nejvyšího vkusu.
Hle, sotva týden tomu, kdy měl souboj
s hrabětem de la Villiers le Bachet,
kdy tak mistrovsky kord mu v prsa vehnal,
že hrabě pad jak podeťatý topol
a nevzdych už – zas nový příběh chystá
jazykům společnosti: začal dvořit
se Madame Sézanne, Madame Renée Sézanne,
jež stoupá krokem laně a má oči,
19
jak nejmodřejší chrpy v moři klasů
a muže má, jenž nejsměšnějším mužem
je ve Francii: žárliv jako ďábel
a zbabělý jak abbé – žádný básník
si nevymyslí zápletky tak svůdné
a napínavé! Celý dvůr je zvědav
na rozluštění téhle situace! –
S hrabětem de la Villiers bylo jinak:
byl starší již to šlechtic, kdysi voják
královské gardy, markyzovi Raptal
byl přítelem a markyz v domě jeho
byl jako ve svém. Hrabě měl tři dcery,
vysoké, štíhlé, svěží krasavice,
však plaché trochu, nedávno mu přišly
z kláštera teprv. Ty tři dcery sved mu
de Raptal během jediného týdne
a proto souboj. Sympatie všecky
měl markyz ovšem, jakož vždy má pravdu,
kdo vítězem je. Ostatně byl hrabě
dost staromodní: vdovec zasmušilý,
jenž roky trávil ve svém zámku kdesi
a do Paříže jenom proto přišel,
by v společnost své plaché dcerky uved.
Dnes historka ta tedy zastarala
a zájem dvora obrací se k tomu,
jak zbabělý a žárlivý ten Sézanne
se zatváří, až dozví se, že nese
ozdobu hlavy, již by závidět mu
moh každý jelen versaillského parku.
Věc nemilá – však každý přispět musí
k zábavě dvora: ten tak, onen jinak.
20