MARAT(24. dubna 1793) Jsem osvobozen... Vrácen je ti, lide,tvůj přítel Marat... Ráčili mi přiznat,že patriotem jsem – oh, blahosklonost!Ti advokáti, kteří skroutí pravdu,že přímka křivkou je – a pak ji zovousvým paragrafem – viděli, že nemámsous jediného, nahledli, že nechcibýt diktatorem ani presidentema poznali, že stál jsem vlastně vždyckyna všech těch místech, kde se Revolucemusila ohlížeti po svých dětech –a uváživše vše to dohromadynenašli na mně v posled viny žádné.Za deset minut, tys to viděl, lide,byl soud ten hotov. Zdvihli oblak prachua sypat chtěli písek Pravdě v oči –za deset minut bylo náhle po všem.Já vybízel prý k prolévání krve,já Konvent pohaněl a chtěl jej zničit,já Svobodě prý úklady jsem strojil!Za deset minut hotovi jsme byli.Soud našel, že je nutno překazitiřemeslo zrádců, čas mé cti že nastal,pak ty, můj lide, dubový dals vínekpro čelo moje! Vracím ti jej nyní,dost času bude, až to čelo schladne,až ty se k soudu sejdeš nad mým žitím,mou prací, láskou, strádáním a bojem –pak polož jej tam! Při té Revoluci109ti přisahám, že nebudeš mít příčinmně odepřít ho. Schovej jej k té chvíli!Tak vrácen je ti, lide, Marat-přítel.A prvé, co ti Marat-přítel praví,je: Nevěř jim! Těm nejméně, kdož nejvíco Revoluci mluví. Co máš vlastněty společného s těmi krasomluvci?Nic, pranic. Oni přimhouříce očia rukou bijíce se v prázdná prsatam deklamují: Naše Revoluce – –Čí Revoluce? Co jí dali oni?Snad ideje? Vtip Voltairův a hněvyJean Jaquesa? Což? Že prý je v sebe vsáli,že vlastnictvím jsou jejich – prý jim dalisvůj hlas, své skutky... K smíchu! Revoluceje zakručením hladových břich lidu,ne plodem lebek. Pomstou bědných duší,ne konstrukcemi žvavých advokátů.Chléb z kapradiny, který Orleans neskdys v ministerskou radu a dal králi:Hle, tím se živí lid váš, Veličenstvo! –sůl drahá, jakby diamanty byla –ty pohádky o mase, mouce, víně,jež lid si šeptal při studeném krbu,co stát, jak harpye, mu urval od ústposlední slušné sousto, co mu vyveddobytče slední z rozpadlého chlíva –toť otci Revoluce! Voltaire, Rousseaujen vhodnou látkou k rozhovorům bylikdes při krbu, kde sytí hýřilovéa ženy vášní hladových si sedlia bičovali jimi fantasiivším znavenou již. Jako zaháněli110jen dlouhou chvíli dvořanům těm hladkým,když stáli v sále čekajíce toužně,by mohli poklonit se lůžku králeči servietě na tabuli jeho!K dělníkům hladovícím řečnit ráčilLafayette lecos o občanských cnostecha dobrém mravu, nutné disciplině –a když pak vzkřikli, hlad že mají dosud,dal střílet do nich! Ejhle patrioti!Toť způsob jejich, takoví jsou všichni!Co chtějí herci tito v Revoluci?Lid nese ji – či byli jste s ním, rcete,když na Bastillu hnal se rozpálený?Či desátého srpna jste s ním táhli,když pro Capeta šel si do Versaillu?Či dobývali jste s ním Tuilerií?Kde byli vy jste, když lid proti králido boje vytáh? Zbaběle jste stáliza spuštěnými záclonami okena čekali, jak dopadne ta srážka.Ne, dcerou lidu jesti Revoluce,on ohněm živí ji, jak odkojil jisvou věrnou krví. Vy teď, advokáti,vy sedíte tam hledajíce provaz,jímž možno bylo by tu Revolucijak běhnu svázat – a vy nazýváteto zákony a pořádkem a mírou!A lid, jejž nestydatost staré Romynazvala proletariatem kdysi,vy zvete canaillií – když jste řvalitančíce na slavnosti Federace:Jsme všichni bratří! – věřili jste tomu?A věřil tys jim, lide, v oné chvíli?A já vám dím, já Marat, přítel lidu,111že po Paříži luceren je spoustaa ty že rády ramena svá dajía smyčku podrží, v níž vězet budouproklaté chřtány! Mamsel guillotinaže chrup má stále dobrý, nezkaženýa odkousnuté hlavy vyplivovatjak prázdné pecky stále ještě může!A pravím vám, že lid už není slepcema dobře ví, kdo kde a k čemu dozrál!Dítětem lidu byla Revoluce,teď milenkou jest jeho, on ji hlídáa nedovolí, aby hrubé prstypo bílých ňadrech klouzati jí směly!Chceš jmena, lide? Zde jsou: občan Brissot,předčasný republikán býval včera,dnes revolučníkem je opozdilým,pak občan Roland, zelinář a roháča mimochodem zloděj milionů,a Vergniaud, jenž v ústech soustruh nesena hladká slova – státník, lide, státník,a Ducos, Fauchet – všichni Girondisti,již chtějí republiku, ale s králem,v nichž odvahy dnes není, následovatsvou dobu, které včera byli v čele –oh, známe, Girondo, tě, víme také,kdo z Bažiny dnes koketuje s tebou –a lid ví také, čeho mu dnes třeba...Kdys Mirabeau – ten tlustý Sardanapal,a zrádce Dumouriez, lotr Necker,a Lafayette, ten výkvět ješitnosti –dnes vy jste tady. Oni honili mě,že v sklepích žil jsem jako bídná krysa –vy v světle slunce uhasit mě chcete –vy, vlastencové! Já však vidím, lide,112že soud ten platí tobě, tobě pouze!Na jazyk sahli, vytrhnout jej chtěli,by oněmělou hlavu pak tím snadnějodstranit mohli... Máš v tom shromážděníjen málo přátel. Robespierre je pedanta suchý patron, rád ho nemám věru,však tolik přesvědčen jsem: on své rukyk úkladu proti tobě nepřiloží –lojovou svíčkou z Arrasu jej zovou,však svíčka svítí – nedovol jí shasit.A Danton, člověk neřestný a pijan,však ví, že vyšel z tebe, tys že pouzevší silou jeho – podporuj jej, lide,by neupadl... Dosti, pojďme k práci!Já znovu dím, že sekyra tvá, lide,dopadnout musí vždy a na všech místech,kde justice meč práci opomene.Boj reakce se! Přijde-li kdy k moci,nebude ani chvíli šetřit tebe!...Tvůj jazyk, lide, cítí zodpovědnostdnes silněji, než jindy kdy. A buduna stráži zase, jak zvon, jehož srdceneusne nikdy. Hledět budu kolemjak očí sto by zrakem mojím bylo.Neb co mě, lide, zachránilo dneska,byl z tebe strach, z tvé síly, z tvého hněvu.Tys jenom tím byl, jenž mě vytáh právěz pod guillotiny. Každá minuta máje nyní tvojí... A té oklamanéhubené mamsel guillotině dámenáhradu stonásobnou v blízké době –jsmeť spravedliví... Pojďte, bratří moji!113