ANACHARSIS CLOOTS SNÍ

Josef Svatopluk Machar

ANACHARSIS CLOOTS SNÍ (24. března 1794)
„Tím chaosem se mudrc neomýlí!... Sta hlasů řve tu, mozků sta tu šílí a vládne zákon, vlastní divé zvěři – však mudrc jasně zří a pevně věří, že vše se změní, a že slunce žhavé tmu probije i mlhy kolotavé, a bude veliké a slavné ráno... My sesadili boha – právem. Ano, vždyť má-li člověk v lidstvo víru plnou, pak nelze věřit v bytost obmyslnou, již dětská pošetilost vysnila si a bohem zvala... Ano, přijdou časy, kdy dovoleno bude lidské ruce požívat vzácné plody Revoluce v zahradě čarné, kterou země bude!... Já vidím jitro nádherné a rudé tam za chaosem dnešním vzcházet v slávě... Duch staré Romy v Gallech ožil právě, duch Romy jenom revoluce dělá, kde Hellas sní... Říš lidstva přijde skvělá, a Rovnost, Volnost, Bratrství si sednou na zlatý trůn, by v dálku nedohlednou všech příštích věků neochvějně vládly... To všecko přijde... Zajásá svět zmládlý, byť dnes tu víru jenom v touhách snící Řím-inkvisitor poslal na hranici, byť údělem jí byla od Londýna popravní smyčka, zde zas guillotina, od Vídně kolo, všude nerozdílně –“ 140 – tu vyrušen byl. Kára drcla silně a stanula. Cloots Anachars, jenž zvolit svět toužil za vlast, mudrc, kosmopolit, jenž takto zadumal se v časy příští, byl totiž právě dojel k popravišti. 141