REFRÉN K ŽIVOTOPISŮM ČESKÝCH LITERÁTŮ.

REFRÉN K ŽIVOTOPISŮM ČESKÝCH LITERÁTŮ.
To není nejtrpčí los umění, když vlastní bolesť v hořké verše tryská – tu aspoň krev se v granát promění a slza často jako perla blýská. To ne, když duši schvátí mračný stesk nad hnisem, bídou, jež zde „světem“ sluje – z těch mračen aspoň vyrojí se blesk a ten buď zžehá nebo osvěcuje. To ne, když s resignací bolestnou se začne člověk životu v líc dívat – v tom útěcha už: umět duši svou a bouře šum v ní všemu světu skrývat. Je trpké to, jak závist jako had tvé dumy jedovatým zubem trhá, jak hlouposť, jež je drza posavad, své duše bláto na tvé dílo vrhá... Jdi kamkoli, máš u nás Thersita, stvoř cokoliv, máš všudy Herostrata, a čím dál, tím víc hlouposť rozkvítá, a tím víc cítíš, že je mnoho bláta... A to, co z díla tvého musí žít, nechť šťastně závist, zlobu každou přečká, a budoucnost když musí všecko smýt, čím pohází tě nyní tato smečka – 47 toť trpké k vzteku, že vždy s jmenem tvým ten každý had a hlupec bude chován, že, třeba souzen soudem budoucím, při jmenu tvém přec bude pojmenován. Jak Herostrat a jako Thersites – však přece v příštím věku budou žíti, a tobě nutno za oba už dnes to velké vstupné pěkně zaplatiti... 1891.
48