EINE ALTE GESCHICHTE.

Josef Svatopluk Machar

EINE ALTE GESCHICHTE.
Já napsal jí: „To, dítě, láskou není, co šeptá mi tvůj purpurový ret, lhou oči, jazyk, lhou tvá políbení, lže snění tvojich osmnácti let – však bez tvé viny. Splašení dva oři v sluj neznámou se ženou s citem tvým: tvá romantika – jak jí oči hoří! Zveš soucit láskou! Uvěř slovům mým!“ Já napsal jí to. Padla mi kol šíje a hnědýma mne protkla očima: prý tohle listí dřív hrob její skryje, prý krvavím ji slovy krutýma... Ó básníci, vy věštci vševidoucí, již zříte v dílny Park i Osudu! To listí mělo tehdy zeleň skvoucí, což popisovat blíž však nebudu, neb dneska leží hezky tiše dole, na metly orván park je celičký, a slunce října skrze větve holé vyhřívá nuzně prostor lavičky, kde jako důkaz, že jsem v žití toku byl věštcem, autoritou pro hochy, mé dítě sedá, vdané, plné v boku a plete karkulky či punčochy. 56