OPUŠTĚNÁ VĚTEV.

Josef Svatopluk Machar

OPUŠTĚNÁ VĚTEV. Čechové vídenští.
Ta snítka jabloně! Z rodného vzpjala sadu své tílko troufale přes chladnou bílou zeď... Kmen-otec oddělen, tkví ztracen pro ni vzadu, a ona mísí se ve cizích stromů spleť. Jí ruka sadařů se netkne, neostřihne jí uschlé výhonky v dnech prvých podjaří; když k zemi kloní se, jí nikdo nepozdvihne, tlum žravých housenek jí nikdo nemaří. Peň rodný posílá jí stále sic dost mízy, však ona žene se tím dál a dál jen zas, a její jablka jí serve ruka cizí, když podzim nastane a česání je čas... Tak jen když rodný strom pod slunce vřelým vznětem jásaje halí se v slavnostním příkrovu, ta snítka ubohá červenobílým květem v tom cizím stromoví se hlásí k domovu... 117