* * *

Josef Svatopluk Machar

* * *
V sentimentálním mládí milovali jsme podzimky a žlutých listů pád, a šedé mlhy, které napadaly pustnoucích do zahrad. A teď má člověk rád to velké slunce, jež se v obzor valí v glorii blesků, rád dnů žhavých řad, zem zžíhanou, jež pod nohama pálí. Když podzimek teď slzný krajem táhne, mlha špinavá když všude rozložena, náladu očistce kdy nese každý z dnů – po zlatém víně ruka ráda sáhne: v něm je ta záře slunce uzavřena, žár července a blaho letních snů! 12